Zážitky

Věř svým křídlům

3. dubna 2010 v 11:25 | urabwe
Tak mě napadlo,že tady napíšu jeden svůj zážitek a tím vysvětlím i to zvláštní motto v nadpisu :).Podíl na tom,že píšu tenhle článek má samozřejmě i Frise,se kterou jsem se o tom včera bavila a která mě k napsání toho článku inspirovala :).

Takže dem na to :)
hosté snů

Už jsi dost velká aby ses přetvařovala aneb oslava tetiných 60.tin

21. března 2010 v 11:13 | urabwe
Včera jsem byla na oslavě (pra)tetiných narozenin.Byla to velká rodiná událost,takže kdybych tam nepřišla bylo by to samozřejmě společenské faux-pas (fópá).Celkem sem se těšila,měl tam být i můj bratranec a sestřenice,takže sem se celkem těšila.Jenže,když se popřálo tak se všichni nahrnuli k stolům s občerstvením,nanosili si na stůl hromadu jídla a začali jíst.A jedli a jedli,pak třeba chvíli tančili a zase jedli.Samozřejmě,že jsem na začátku taky něco snědla,nebudu tam sedět o hladu,že?Jenže pak už jsem z toho byla otrávená,všichni pořád jedli,i můj bratranec jedl a sestřenice se potichu vytratila ven na zahradu (což ostatně udělali všichni které to nudilo).Jenže já sem pořád čekala,že se něco stane(asi zázrak či co :D).No a tak jsme tam potom jen tak seděla a dívala se do blba...
golden fish

Svícánkem to nekončí....aneb zvláštní věci pokračují

7. března 2010 v 21:20 | urabwe
Poslední dva týdny se mi děli samé zajímavé věci....tak začneme od začátku,tím ja se mi nechtělo do školi,v tu chvíli se to totiž začalo všechno zaplétat :)

Svícánek se posunul

20. února 2010 v 21:57 | urabwe
Dneska jsem po ježdění seděla v křesle v obýváku,no protože jsem neměla co dělat tak jsem prostě koukala do svíčky,která stála na stole.A tak na ní koukám a přemýšlim nad všim možnym,sem tam se mi nějaká myšlenka prolítne hlavou a já koukám na ten plamínek a najednou... Ta svíčka se pohnula o dobrej centimetr fakt,nekecám.Rychle jsem sebou trhla a rozhlídla se po místnosti,abych se ujistila,že tam třeba někdo nestojí a netahá za provázek :D .Ale nikdo tam nestál,ve chvíli kdy se ten svícánek pohnul se nikdo v místnosti nepohl,Míra si prostě četl časopis a já čučela na svíčku,dokonce nebyl v tu chvíli ani žádný otřes z hořejšího bytu.Zkrátka to bylo fakt divný,uvidíme jestli se to nějak vyvine :D ...

Změna je život

20. února 2010 v 21:56 | urabwe
Tak jsem před tejdnem jela na chalupu s rodičema a najednou mě zezadu objal Amael...Sedl si mi na klín a jak na něj tak koukám,tak sem ůplně šokovaná :D."Jak to vypadáš?",vypravila jsem ze sebe."Tak jak ti to je příjemný,"odpověděl mi a zazubil se na mně.

Aby jste rozuměli,za ten rok co Amaela znám,byla jeho podoba pro mě vždy jen velké křídlaté něco.Asi před měsícem jsem si poprvé dokázala vybavit jeho tvář :D.ale nic víc.A teď předemnou seděl v podobě,asi tak pětiletého,blonďatého chlapečka :D.No,je pravda,že tahle podoba mi je milejší,nežli podoba chlápka s křídlama :D.No a tak má teďka můj andílek podobu pětiletého chlapečka :D.

A ještě něco se změnilo,společně s ním se totiž začala objevovat čas od času i hnědovlasá,copatá holčička:D.Moc jsem to neřešila,až do čtvrtka,kdy si předemě ve škole sedla na lavici a spokojeně se usmívala kolem.:DJak sem tak na ní koukala tak sem se rozhodla,že se jí zeptám:"Ty si taky můj anděl?" "Joo."(nedokážu vyjádřit jak to řekla...tohle se tomu nejvíc přibližuje :D) "Ale co si pamatuju,tak sem měla vždycky jen jednoho anděla,"řekla jsem jí."Tak teď máš dva,"zasmála se a zmizela.V tu chvíli se vedle mě objevil Amael..."Ta je co?"řekla sem mu.On se na mě jen poťouchle usmál :D


Hudba Valar

20. února 2010 v 21:55 | urabwe
Asi tak před měsícem jsem si četla před spaním Tolkienův Silmarilion,konkrétně tu část,kde se vypráví jak Valar stvořili svým zpěvem Ardu(Zemi).Když jsem se rozhodla,že půjdu spát tak jsem normálně zhasla,otočila jsem se na bok a zavřela oči.V tu chvíli mě doslova pohltila hudba,nevím jak to popsat,ale najednou prostě byla jen ta hudba a já jsem byla její součástí.A jaká to byla hudba,takovou jsem v životě neslyšela...Byla tak neskutečně krásná...
S trhnutím jsem se "probrala" když zakukali kukačky.Bylo to úžasné,na tu hudbu jen tak nezapomenu :)


Přikládám moc hezké video,kde je v kostce(v obrázcích) první věk.Pokud znáte příběh,bude to pro vás ještě zajímavější :).

Na vlně

20. února 2010 v 21:50 | urabwe
Včera večer jsem si šla lehnout brzo...jak jsem tak ležela v posteli....a už měla zhasnuté světlo,napadlo mě,že se na posteli posadím do tureckého sedu.

Přesně takhle jsem seděla asi před půl rokem.Tenkrát jsem se v něm nějakým způsobem báječně uvolnila a když jsem otevřela oči zjistila jsme,že jsem své ruce,které mi původně spočívali v klíně,zvedla,aniž bych si toho všimla,asi do výšky žaludku.Chvíli jsem se na ně dívala,vypadali normálně,až na to,že byly jako by trochu namodrale zářivé.O to větší bylo moje překvapení,když se začali pomalu rozplývat a zjistila jsem,že moje fyzické ruce mi pořád leží v klíně.:D

No a jak jsem tam tak zase seděla,tak jsem si uvědomila,že moje únava pochází z jakési vnitřní ztuhlosti,že kdy by tam nebyla ta ztuhlost,nebyla by únava.No,nedokážu uspokojivě popsat jaké to je,když ta vnitřní ztuhlost zmizí...Je to jako by vaše tělo splývalo v jedné vlně,možná mi rozumíte,možná ne :D.No a jak sem tam tak seděla,začala jsem tu ztuhlost uvolňovat...Opravdu ani ne za čtvrt minuty moje únava znatelně opadla.

Když jsem pak šla do koupelny,zjistila jsem,že můj obličej vypadá úplně stejně jako když jsem se jednou opravdu hodně naplnila energií...Našla jsem svůj vlastní způsob získávání energie...tak jednoduchý a lehký.

A taky jsem si uvědomila,že když jsi "na vlně" jsi nabitý energií....


 
 

Reklama